Avax-Models

Letoun má svůj prapůvod v roce 1932, kdy Aéronavale vypsalo požadavky na nový torpédový bombardér. Tyto požadavky se podobaly i požadavkům letectva na nový těžký noční bombardér. Na základě tohoto požadavku vznikl bombardér MB.200.[2] Letečtí odborníci v předválečné Francii si dobře uvědomovali slabiny letounu Bloch MB.200, a proto se je pokusili zmírnit vytvořením odvozeného typu s označením Bloch MB.210. Byl to robustní celokovový dolnoplošník, na rozdíl od hornoplošníku MB.200, s velmi podobným trupem obdélníkového průřezu. Bylo plánováno jak použití plováků, tak i pevného nezatahovatelného podvozku. Později byl letoun však vybaven zatahovacím podvozkem.[2] Prototyp letounu označený Bloch MB.210-01 byl postaven jako soukromý vývoj společnosti Avions Marcel Bloch a poprvé vzlétl 24. listopadu 1934,[2] přičemž byl poháněn dvojicí vzduchem chlazených hvězdicových motorů Gnome-Rhône 14Kdrs (vlevo) / Gnome-Rhône 14Kgrs (vpravo) o výkonu 596 kW (800 k). Tento letoun měl ještě pevný podvozek.[3] První lety ukázaly mnoho nedostatků, které byly řešeny celou řadou úprav. Ty zahrnovaly přestavbu ocasních ploch a přemístění hřbetní střelecké věžičky. Po úspěšném ukončení testů u letectva byl letoun zkoušen francouzským námořnictvem v lednu 1936 na základně Marignane. Pro tuto příležitost byl letoun vybaven dvojicí velkých plováků. Další letoun MB.210 však již plováky vybaven nebyl.[2] Tento letoun byl následován druhým prototypem označeným MB.211-01 BN4 pokřtěným „Verdun“,[4] který byl poháněn kapalinou chlazenými řadovými dvanáctiválci Hispano-Suiza 12Ybrs s výkonem 641 kW (860 k)[2] a měl již zatahovatelný podvozek. Tento letoun poprvé vzlétnul až v srpnu 1935.[5] Počáteční letové testy tohoto prototypu přinesly zklamání, letoun nebyl o mnoho lepší než MB.210, a proto již nebyl postaven další stroj tohoto typu. Tento prototyp byl nakonec zkušebně vybaven hvězdicovými čtrnáctiválci Hispano-Suiza 14Aa 01/02 pod označením MB.212.01. I tato verze nebyla nakonec vyráběna.[2] Podle francouzského letectva měl budoucnost typ MB.210 a objednalo 130 strojů této verze.[6] Sériové letouny, z nichž první zalétal André Curvale 10. prosince 1935, nesly nejprve označení MB.210-BN4 (čtyřmístný) a později MB.210-BN5 (pětimístný). Od prototypu se sériové letouny lišily použitými motory. První letouny byly vybaveny motory Gnome-Rhône 14Kirs (vlevo) / Gnome-Rhône 14Kjrs (vpravo) o výkonu 649 kW (870 k). Letouny měly již zatahovací podvozek. Od druhého sériového stroje měly letouny zvětšenou šípovitost vnějších konců křídel.[2] Křídla letounu měla charakteristickou šípovitou náběžnou hranu. Letoun byl sice lepší než jeho předchůdce, ale nikoliv výrazně. Měl řadu konstrukčních chyb, které musely být odstraňovány během výroby, což tuto výrobu jen komplikovalo.[1] Výzbroj letounu tvořilo až 1 600 kg leteckých pum v pumovnici a 3 obranné kulomety MAC 1934 v ručně ovládaných věžích na přídi, hřbetě a břiše letounu.[2] Letouny měly výkonově poddimenzované motory, které měly tendenci se přehřívat, což vedlo k řadě nehod. Proto byly letouny odstaveny z provozu do té doby, než byly jejich pohonné jednotky vyměněny za o něco silnější a podstatně spolehlivější motory Gnome-Rhône 14N.[7] Nejprve se na letouny montovaly motory Gnome-Rhône 14N-10/11 s maximálním výkonem 686 kW ve výšce 3 700 m a později motory Gnome-Rhône 14N-20/21 s maximálním výkonem 754 kW.[1] Letouny vyráběla společnost Avions Marcel Bloch (později SNCASO) a v licenci společnosti Les Mureaux, Potez-CAMS, Breguet, Hanriot a Renault. Celkem bylo vyrobeno nejméně 253 strojů.[2] Jiné zdroje uvádějí 283[1] nebo 298[4] vyrobených strojů. Dodávky letounů byly mnohem pomalejší, než se původně očekávalo, hlavně kvůli nedostatku vrtulí. V roce 1936 byl prototyp MB.210-01 upraven pro námořnictvo instalací plováků a byl zkoušen jako torpédový bombardér.[1]