Army-shop military airsoft armyshop armáda

LORS Replika Colt Phyton .357 Magnum, ráže 2, USA 1955 Kolt Phyton ráže .357 Magnum. Byl vyráběn společností Colt's Manufacturing Company of Hartford v Connecticutu. Někdy je také nazýván jako "Combat Magnum". První tento colt byl představen v roce 1955 jako špička všech revolverů. Ve stejném roce se také představila zbraň Smith & Wesson's M29 ráže .44 Magnum. Byl osazen premiovým revolverovým mechanismem. Phyton je dvojčinná ruční zbraň ráže .357 Magnum, postavená na dlouhém revolverovém I-rámci. Phyton kolty jsou známé svojí přesností, hladkým stisknutím spouště a pevným zamknutím cylindru. Jsou podobné či téměř stejné jak ve velikosti tak ve funkčnosti jako revolvery Colt Trooper a Colt Lawman. Některý sběratelé a spisovatelé jako Jeff Cooper, Ian V. Hogg, Chuck Hawks, Leroy Thompson, Renee Smeets či Martin Dougherty popisují kolt Phyton jako nejlepší revolver, co byl kdy vyroben. Parametry: Hmotnost G: 870 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 21 Replika Colt Phyton .357 Magnum, ráže 2, USA 1955. Mechanismus repliky je pohyblivý.

LORS Replika Colt Phyton .357 Magnum, ráže 8, USA 1955 Kolt Phyton ráže .357 Magnum. Byl vyráběn společností Colt's Manufacturing Company of Hartford v Connecticutu. Někdy je také nazýván jako "Combat Magnum". První tento colt byl představen v roce 1955 jako špička všech revolverů. Ve stejném roce se také představila zbraň Smith & Wesson's M29 ráže .44 Magnum. Byl osazen premiovým revolverovým mechanismem. Phyton je dvojčinná ruční zbraň ráže .357 Magnum, postavená na dlouhém revolverovém I-rámci. Phyton kolty jsou známé svojí přesností, hladkým stisknutím spouště a pevným zamknutím cylindru. Jsou podobné či téměř stejné jak ve velikosti tak ve funkčnosti jako revolvery Colt Trooper a Colt Lawman. Některý sběratelé a spisovatelé jako Jeff Cooper, Ian V. Hogg, Chuck Hawks, Leroy Thompson, Renee Smeets či Martin Dougherty popisují kolt Phyton jako nejlepší revolver, co byl kdy vyroben. Parametry: Hmotnost G: 1140 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 36 Replika Colt Phyton .357 Magnum, ráže 8, USA 1955. Mechanismus repliky je pohyblivý.

LORS Replika dvouhlavňová pistole, USA, 1881 Replika Dvouhlavňová pistole, USA, 1881. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 1834 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 52,5

LORS replika granát M-24 Německo 1.světová válka černý Replika M-24 granát, Německo, 1.světová válka, černý. 35 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou. Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii. Základní rozdělení granátů granáty dělostřelecké granáty ruční Ruční granáty lze dělit podle následujících kritérií: - podle způsobu vrhání ručně vrhané vystřelované z pušek metané z granátometů - podle způsobu užití protipěchotní granát protipancéřový granát (protitankové) - podle své funkce 1. Útočný granát Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu. 2. Obranný granát US cvičný obranný granát Mk.II tzv Pineapple (ananas)Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami. 3. Speciální granát zápalný kumulativní dýmový osvětlující plynový (slzný plyn ...) flashbang (oslepující a ohlušující granát) Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000-3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení, shoří kabeláž a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.) Cvičný granát - podle zapalovače dopadový časovaný kombinovaný (oba způsoby) zdroj: www.wikipedia.cz Hmotnost G: 543 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35

LORS replika granát M-24 Německo 1915 zelený Replika granát M-24 Německo 1915 zelený, 35 cm. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Granát je zbraň na bázi trhaviny. Jedná se o kovové těleso, které je naplněno explozivní látkou. Granát je složen z výbušniny a obalu, který se vlivem exploze rozlétává do okolí a v podobě střepin zasahuje cíl. Hlavní smrtící zbraní u granátu (obranného) tak není jeho explozivní potenciál, ale části pláště, které vlivem exploze získávají pohybovou energii. Základní rozdělení granátů granáty dělostřelecké granáty ruční Ruční granáty lze dělit podle následujících kritérií: - podle způsobu vrhání ručně vrhané vystřelované z pušek metané z granátometů - podle způsobu užití protipěchotní granát protipancéřový granát (protitankové) - podle své funkce 1. Útočný granát Je opatřen slabým pláštěm. Má za úkol na vzdálenost dohozu (10 až 20 m) zranit či usmrtit nepřítele ale neohrozit a podpořit útočící jednotky, proto je jeho smrtící zóna menší než u obranného granátu. 2. Obranný granát US cvičný obranný granát Mk.II tzv Pineapple (ananas)Je opatřen silným pláštěm. Je používán obránci, kteří se většinou mohou schovat do připravených pozic, a proto je jeho smrtící zóna mnohem větší. Zabíjí střepinami. 3. Speciální granát zápalný kumulativní dýmový osvětlující plynový (slzný plyn ...) flashbang (oslepující a ohlušující granát) Termitový granát (v angličtine thermite grenade) (Tepelný granát. Obsahuje směs pyrohliníku a oxidu železitého, která po zapálení vydává teplotu 2000-3000 °C. Nepoužívá se jako zbraň ale na likvidaci vybavení, aby jej nemohl použít nepřítel. Například vhozením granátu do motoru auta dojde k jeho protavení, shoří kabeláž a auto bude nepoužitelné. Vysoká teplota sama způsobí tavení kovů v blízkosti a struska železa vzniklá při hoření termitu protavuje blok motoru. K hoření termitu není potřeba kyslík, ten je obsažen přímo ve směsi. Při kontaktu s vodou může dojít i k explozi. Extrémní teplota rozloží vodu na kyslík a vodík. Vodík s kyslíkem vytvářejí třaskavou směs a termitem je tato směs okamžitě zapálena. Může být použit též jako zápalný granát.) Cvičný granát - podle zapalovače dopadový časovaný kombinovaný (oba způsoby) zdroj: www.wikipedia.cz Hmotnost G: 543 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35

LORS Replika K98 karabina, Mauser, Německo 1935 Replika K98 karabina, Mauser, Německo 1935, druhá světová válka. S koženým páskem. Mechanismus repliky je pohyblivý. Karabiner 98 Kurz (často zkráceno jako Kar98k, K98 nebo K98k) byla základní pěchotní zbraň německé armády ve druhé světové válce a nejrozšířenější typ německé opakovací pušky v tomto období. Byla standardní puškou německých pozemních sil po dobu druhé světové války, ačkoliv vedle ní v menších množstvích sloužily i jiné pušky systému Mauser, ať starší typy Kar 98b či zbraně Německem ukradené v okupovaných evropských zemích. Na sklonku války začala být Kar 98k doplňována i samonabíjecími puškami vzor 1941 a 1943 či útočnou puškou StG 44, nicméně jejich výroba nikdy nedosáhla takového počtu, aby jimi mohla být Kar 98k plně nahrazena. Po válce pokračovaly v jejím používání dříve okupované evropské země, na jejichž území zůstaly značné počty těchto pušek, případně i výrobní zařízení pro ně. Mezi tyto státy patřilo i Československo, které je používalo pod označením puška vz. 98N. Současně je i vyváželo, například do nově vznikajícího státu Izrael, který je u druholiniových jednotek používal až do šedesátých let, ovšem po roce 1958 přerážované pro náboj 7,62 x 51 mm NATO. I v současné době se lze někdy setkat s původní puškou Kar 98k jako loveckou nebo sportovní zbraní, ačkoli nejčastěji je pouze cenným sběratelským objektem. V některých případech se však stalo, že, zejména v méně rozvinutých oblastech světa, byla nalezena Kar 98k jako zbraň používaná povstaleckými ozbrojenými silami. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 2925 Materiál: kov+dřevo, pásek kůže Rozměry Cm: 110,5

LORS replika Německá dýka Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 280 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

LORS replika Německá dýka Německá dýka. Dýka je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí. Později se rozvinul šerm s mečem v jedné ruce a dýkou ve druhé. Těmto dýkám se říkalo „levoručky“. Tvar dýky byl až na výjimky dán použitým materiálem a konstrukcí. Rovná čepel byla výhodná k bodání, avšak měděné a bronzové čepele nebyly vhodné k řezání nebo sekání. K vyvážení tohoto nedostatku se čepel tvarovala tak, aby se zvýšil řezný účinek. Výsledkem byla zakřivená čepel řezných nástrojů a rovná čepel u bodných zbraní. Zakřivení mělo mnoho různých podob. Některé tvary se staly charakteristickými pro určité země, například malajský kris se zvlněným ostřím čepele či indický katar se širokou čepelí, který byl vybaven příčnou rukojetí umožňující prudší zabodnutí do těla protivníka. Zahnuté čepele byly oblíbené na Středním Východě a v Indii, kde vznikla špičatá dýka s průřezem tvaru T. Vznikly i dýky s dvojitou čepelí, které umožňovaly bodnout směrem nahoru i dolů, stejně jako dýky s příčným zářezem, kterým mohl bojovník zachytit protivníkovu čepel a ohnout ji nebo dokonce zlomit. zdroj: wikipedie.cz Parametry: Hmotnost G: 352 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 38

LORS Replika pistole automatická Německo 1931 Pistole Německo, 1931. Reprodukce pistole, vyrobené z kovových a plastových rukojeti, se simulovaným mechanismem nakládání a vypalování, funkčními bezpečnostními tlačítky, odnímatelným barelem a odnímatelným zásobníkem. M1911 je robustní, spolehlivá, jednoduchá akční poloautomatická pistole ovládaná přímým zpětným rázem a poháněná stohovačem 7 tisíc nábojů .45. Byl navržen pro vojenské použití Johna M. Browninga, který také navrhl příslušnou kazetu pro zbraň, .45 ACP. 29. března 1911 byla oficiálně přijata jako zákonná zbraň amerických ozbrojených sil, zpočátku získala označení poloměnité pistole .45 a M1911. Následně od roku 1924 se jeho označení změnilo na Pistol Auto Calibre .45, M1911A1. Celkem armáda získala během své životnosti přibližně 2,7 milionu pistolí. To mělo široké použití v první světové válce, druhá světová válka, korejská válka a vietnamská válka. V americké armádě zůstal nepřetržitě do roku 1985, kdy byl nahrazen zbraní Beretta. Některé varianty jsou stále ve výrobě a vzhledem k jejich popularitě jsou stále aktivní v některých jednotkách speciálních sil, námořních sil a námořních sborů. Parametry: Hmotnost G: 715 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 30

LORS Replika pistole Belgie 1935, 2. světová válka Replika Pistole Belgie r. 1935, 2. světová válka. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 830 Materiál: kov Rozměry Cm: 23

LORS Replika pistole MAUSER z r.1898 Replika Mauser, 1898 Německo, celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Mauser je jedna z prvních samonabíjecích pistolí. Po počáteční konstrukci moderní automatické pistole 1893 začali bratři Fidel, Friedrich a Josef Feederle pracovat na vlastním modelu pro zbrojovku Mauser a to bez vědomí a souhlasu svých nadřízených. Zbraň byla i přes to již v roce 1896 uvedena na trh. Zbraň využívá energii zpětného rázu s krátkým pohybem hlavně. Uzamčení bylo prováděno pomocí kývavé závory. Schránka na náboje se nachází v přední části lučíku a je plněna shora nábojovými pásky. Hledí pistole bylo stavitelné, existovaly varianty ocejchované do 500, 700 a 1000 metrů. Zajímavostí je signalizace vystřelení posledního náboje, podavač zásobníku zadržel závěr v otevřené poloze (tzv. střelecká pohotovost). S modelem 1930 zavedl Mauser výměnné zásobníky o různé kapacitě. Model 1932 byl schopen automatické střelby. Pouzdro této zbraně může být použito u všech modelů jako pažba. C96 byla vyráběna s různými délkami hlavně, různými kapacitami zásobníku a v různých rážích. Obě dvě původní varianty ráže 7,63 × 25 mm měly hlavně od 8 do 13 cm délky a šesti nebo desetiranný zásobník. Po válce je firma Mauser v důsledku poválečných omezení nucena vyrábět pouze policejní vzory pistolí. Pistole Mauser jsou dodávány do mnoha zemí světa, v Sovětském svazu je pistole zavedena do výzbroje před přijetím pistole Tokarev. Náboj Tokarev 7,62x25 je vlastně kopií náboje Mauser 7,63x25. Lze nalézt i označení BOLO (Bolschevik Ordonance), těmito pistolemi je vyzbrojena nechvalně proslulá ČEKA. V roce 1932 se začala vyrábět nová verze pistole Mauser s označením model 1932, oproti původní verzi dokáže tato pistole střílet i v plně automatickém režimu – dávkou. To se samozřejmě podepisuje na přesnosti zásahu. Náboje se už nenabíjejí do schránky shora nábojovým páskem, ale nabíjí se za pomocí zásobníku s 10 nebo 20 náboji. Tento verze je taky označován jako model 712. Na počátku 20. století vypsalo vedení císařské armády zakázku na standardní pistoli. Zvítězila ale slavná pistole P-08 vyvinutá Georgem Lugerem. Model C96 znamenal ale pro zbrojovku Mauser obrovský komerční úspěch. Tato zbraň dosahovala v prodeji vysokých čísel: byla dodávána ve velkých počtech do zemí, jako je Turecko, Mexiko a Čína, a tam byla také uvedena do výzbroje těchto armád. Nejslavnějším majitelem C96 byl později ministerský předseda Winston Churchill, který se s touto pistolí zúčastnil mimo jiné války v Súdánu a búrské války. V roce 1920 byly některé C96 prodány do Číny a vyráběny pod licencí Shan-Si Arsenal. Měly ráži 0.45 ACP. Tyto modely jsou kvůli použité munici širší a tak okamžitě rozeznatelné. Během první světové války byly dodávány také německým jednotkám, ale pouze modely, které byly převedeny na standardní náboj 9 mm Parabellum. Aby se předešlo záměně s C96 v ráži 7,63 mm, jsou označovány červenou číslicí 9 na rukojeti. Mauser C96 byly také rozšířeny v Rusku, kde byly používány zejména vojsky bolševiků. Oblíbenost této zbraně u Rudých gard dokládají oslavná slova v básních ruských básníků. Také v druhé světové válce byly ve Wehrmachtu používány různé typy této zbraně. Zvláštní oblibu si získaly u řidičů vojenské techniky a vojáků v oddílech pro boj v týlu nepřítele. Ve Waffen-SS se často používala verze rychlopalné samonabíjecí pistole - Schnellfeuer-Selbstladepistole C 96/M 30. Parametry: Hmotnost G: 1120 Materiál: kov Rozměry Cm: 32

LORS Replika pistole Parabellum Luger P08, Německo 1898 Replika pistole Parabellum Luger P.08, Německo 1898. Celokovová. Mechanismus repliky je pohyblivý. Luger P.08 je jedna z nejznámějších pistolí světa. V Evropě je známější pod názvem Parabellum - „Parabella“. Samonabíjecí pistole s uzamčeným závěrem. K odemčení závěru dochází po krátkém zákluzu zpětněrázového celku hlaveň+závěr, kdy k vychýlení hmatníků závěru z uzamčeného stavu dojde po nárazu na kulisu, jež je nedílnou součástí rámu zbraně. Pistole byla obvykle velmi dobře zpracována, ve své době se jednalo o jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Hlavní nevýhodou byla poměrně vysoká výrobní náročnost, nevhodná u služební zbraně. Pistole je obecně známa zejména jako "pénulaosmička", "nulaosma". Tedy P08. Ve skutečnosti toto populární označení platí pouze pro její variantu tak, jak byla oficiálně přijata do výzbroje Reichswehru před WWI. To znamená pistoli Luger s hlavní o délce 98mm, ráže 9mm Luger, bez automatické dlaňové pojistky a s výstupkem pro připevnění nástavné pažby Pistole byla vyvinuta Georgem Lugerem z jedné z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní - pistole C93 vynálezce Huga Borchardta, který se inspiroval systémem kulometu Maxim. Pistoli Luger si v roce 1898 nechal patentovat Georg Luger. Od roku 1900 ji začala v Německu vyrábět továrna Ludwiga Loeweho Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken (DWM). Pistole byla vyráběna v mnoha variantách. Příklady: P.04 - "námořnický model" - oficiálně zařazen do výzbroje Kriegsmarine v roce 1906, se 150mm dlouhou hlavní v ráži 9 mm Luger, možností nasazení pažby, s dvoupolohovým stavitelným hledím na posledním článku kloubu, vyráběn ve dvou variantách (1. s dlouhým rámem, dlaňovou pojistkou a manuální pojistkou pracující v opačném směru než u P.08, u prvních modelů původní listová vratná pružina; druhý model krátký rám, dlaňová pojistka chybí, směr funkce manuální pojistky stejný jako P.08, vratná pružina vinutá). P.08 původně bez možnosti nasazení pažby, v průběhu výroby (po nástupu LP.08 z důvodu usnadnění výroby) ponechána možnost připojení pažby, délka hlavně 100mm, ráže 9 mm Luger. LP.08 - délka hlavně 203 mm, nástavná pažba, stavitelné tangenciální osmipolohové hledí s nastavením vzdálenosti střelby (teoretické) do 800m, první model s možností korekce hledí a mušky šroubky, druhý model zjednodušený bez možnosti korekce. Od roku 1938 ji výzbroji začala pomalu nahrazovat nová německá pistole Walther P 38, jejíž výroba byla výrazně jednodušší a levnější. Parametry: Hmotnost G: 965 Materiál: kov Rozměry Cm: 25,5

LORS Replika pistole PM , zkonstruovaná Makarovem, Rusko1951 Pistole Makarova (PM) je standardní sovětskou pistolí užívanou především jako osobní zbraň důstojníků všech druhů vojsk, výzbroj posádek lodí, ponorek, zřídka i letadel či vrtulníků ve většině států bývalé Varšavské smlouvy. Vyznačuje se malými rozměry a užité střelivo celkem dobrými střeleckými vlastnostmi, které jsou pro bojovou pistoli sloužící jako záložní zbraň používanou na boj do 100 metrů dostatečné. Zbraň vznikla v 50. letech 20. století v SSSR. Jejím hlavním konstruktérem je pravděpodobně Nikolaj Fjodorovič Makarov. S jistotou to ale tvrdit nelze. Zbraň se velmi podobá pistoli Walther PP, jejíž je vylepšenou kopií.Vyznačuje se celkem čistým, hezkým vzhledem a padne dobře do ruky. Zpětný ráz je vskutku velký na balistické vlastnosti užitého střeliva, přesto v porovnání s ostatními zbraněmi patří mezi ty při střelbě pohodlnější. Mířidla jsou klasická dvoubodá. Makarov se vyrábí z velice kvalitních materiálů. Ty spolu s konstrukcí propůjčují zbrani velkou odolnost a spolehlivost, zbraň ale není zbytečně těžká. Pojistka je umístěna na levé straně pouzdra závěru, kohoutek má pro státy Varšavské smlouvy klasický tvar připomínající malé kolečko se zoubky. Spouštěcí ústrojí zbraně je dvojčinné. Zajímavostí je pak, že Makarov díky vysoce posazenému zásobníku (téměř v úrovni hlavně) podává i prázdné nábojnice (najde-li se vůbec někdo, kdo je bude do zásobníku dávat). Jednoduchost konstrukce,umožňuje snadné vyladění chodu. Specialitou této zbraně jsou pouhé dva čepy. Jeden pomáhá zajistit spojení rámu s hlavní a druhý jistí lučík v těle pistole. Ostatní součástky mají čepy přímo na sobě a do těla se zasouvají průchody. Pistole jako celek je maximálně jednoduchá,svou jednoduchostí a odolností se hodí do náročných podmínek. Pistole nemá sebemenší problém s podáváním nábojů pokrytých pískem, je schopná střílet i po ponoření do bahna či mokrého písku. Můžeme tedy z jistotou potvrdit, že se jedná o jednu z nejodolnějších pistolí na světě. Zbraň má i přes použití náboje Makarov dynamický závěr, takže veškerý zpětný ráz pohlcuje vratná pružina. Ta je také za tímto účelem dosti silná. Hranice maximálního zatížení tohoto typu závěrového systému pravděpodobně leží někde blízko výkonnosti tohoto náboje. Rusko inovovalo munici pro pistoli Makarov, po upravení nábojové komory u nových zbraní (vroubkování, princip dobrždění třením), se do těchto pistolí bez dalších úprav, používá zesílená munice. Je deklarováno že tyto nové náboje výkonem překonávají náboj 9mm Luger. Střely těchto nábojů jsou označeny černou barvou a není možné je střílet z původních zbraní. Pistole Makarov užívá náboje 9 mm Makarov. Tento náboj pravděpodobně vychází z původně německého náboje Ultra z období 2. světové války , za níž ovšem nebyl nikdy použit. Jedná se o náboj 9x18 mm, jenž se svou výkonností řadí mezi náboje 9 mm Luger (též Parabellum) a 9 mm Browning. Použití takto výkonného náboje je pro bojovou pistoli dosti neobvyklé, pro poměrně nízkou výkonnost. Toto je možno vysvětlit tím, že v SSSR se pistole považovala za ryze záložní zbraň používanou důstojníky a osádkami, kteří nebojovali na delší vzdálenosti. Tento náboj se jinak užívá pouze zřídka, jako příklad poslouží československá pistole Pistole vz. 82. Ze základní verze vznikla řada kopií v různých komunistických zemích celého světa. Za samostatnou variantu lze považovat Sovětskou zbraň vybavenou zabudovaným tlumičem hluku výstřelu. Čína - typ 59 = pouze kopie Německá demokratická republika - Pistole M = pouze kopie Rusko - PMM = modernizovaná varianta s dvouřadým zásobníkem na 12 nábojů Polsko - P-64 = pouze kopie Rusko - Baikal 442 = civilní verze, dle některých zdrojů méně kvalitní než originální vojenská Parametry: Hmotnost G: 649 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 16 Replika Pistole PM (Pistole Makarova), N. F. Makarov, Rusko, 1951. Mechanismus repliky je pohyblivý.

LORS Replika pistole Waffen SSPPK, 2. světová válka Replika Německá pistole Waffen SSPPK, 2. světová válka, Německo. Mechanismus repliky je pohyblivý. Parametry: Hmotnost G: 590 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 18

LORS Replika pistole Walter P38, Německo 2. Svět. Válka Replika poloautomatické pistole Walter P 38, 9 mm, Německo, 2. světová válka. Mechanismus repliky je pohyblivý. Walther P38 pochází z nacistického německa. Je to poloautomatická pistole ráže 9 mm vyvinutá firmou Walther jako služební pistole Wehrmachtu. Ve válečné výrobě se jich vyrobilo více než 1 milion kusů! Pistole P38 byla výborná služební zbraň (a stále zůstává). Pistole fungovala na principu krátkého zákluzu hlavně. Uzamčení závěru zajišťovala výkyvná závora. Spoušťové ústrojí bylo dvojčinné. Pistole se dala snadno rozebrat k čištění a měla velmi účinné pojistné systémy, včetně úderníkové pojistky. Tato pistole byla velmi oblíbená a vyhledávaná válečná trofej. Pistole Walther P38 měla nahradit pistoli Luger P.08. Když se k moci v roce 1933 dostala NSDAP, jeden z jejich plánů bylo znovuvybudování silné armády. Zavedená pistole Luger byla nevhodná pro svoji velkou výrobní náročnost, a proto bylo třeba vyvinout pistoli novou, která by měla moderní prvky (dvojčinná spoušť...) a jednodušší výrobu. Zakázku získala v roce 1938 firma Walther. Walther dodal zbraň označovanou jako Armee Pistole (AP), z níž se vyvinula pistole Heeres Pistole (HP) a po několika změnách, které požadovala německá armáda, vznikla konečná varianta přijatá do výzbroje pod označením P38. První kusy z nulté série byly dodány armádě v srpnu 1939. Výroba probíhala nejprve pouze u firmy Carl Walther v Zella-Mehlis, v průběhu války rovněž od roku 1942 u firmy Mauser-Werke v Oberndorfu nad Neckarem a potom rovněž v závodě zbrojovky Spreewerke v českém Hrádku nad Nisou. Válečné modely byly zhotovovány výhradně z oceli. V roce 1957 se P38 začala opět vyrábět pro potřeby Bundeswehru, s duralovým rámem. Většinou byly značeny P1, i když existuje mnoho poválečných exemplářů P38 s rámem z duralu. Výroba tohoto odlehčeného modelu probíhala opět u firmy Walther, nyní v novém závodě v Ulmu. Později došlo ještě k vyztužení rámu (model s dalším kolíkem nad spouští). Bundeswehr ji používal až do 90. let. Dnes se vyrábí ve francouzském Manurhinu. Kromě ráže 9 mm Luger byla vyráběna i verze 7.65 mm Para a .22 LR. Zbraň se také několikrát objevila v televizi, často např. v seriálu Profesionálové v rukou Martina Shawa (Doylea). zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 710 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 24

LORS Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, sklopná pažba Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Replika Puška AK 47 - Kalašnikov, Rusko 1947 se sklopnou pažbou. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. AK 47 - Automat Kalašnikova obrazca 47 (??????? ??????????? ??????? 1947 ????, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné. Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4090 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 88

LORS Replika Puška AK47 - Kalašnikov, Rusko, 1947 Replika Puška AK47 - Kalašnikov, Rusko, 1947. Mechanismus repliky je pohyblivý, zásobník odnímatelný. Automat Kalašnikova obrazca 47 (??????? ??????????? ??????? 1947 ????, do češtiny přeložitelné jako Kalašnikovův automat vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 nebo zjednodušeně jako Kalašnikov, je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Sestrojena byla v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43, poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je velmi odolná, lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách, dokonce z AK ponořeného do bahna lze dostat výstřel, což nelze říct o často srovnávané americké útočné pušce M16. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg nejde o právě nejlehčí zbraň. Určitou nevýhodou konstrukce je, že závěr je těžký, takže zpětný ráz je velký. Mířidla jsou sice odolná a jednoduchá, ale neumožňují přesnou střelbu na větší vzdálenosti, čímž znemožňují plné využití potenciálu zbraně. Zbraň také nemá tzv. střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstane po vyprázdnění zásobníku otevřený. Tato funkce je užitečná k okamžitému rozlišení prázdného zásobníku (např. od případné poruchy/selhání) a pomáhá k rychlejšímu přebití po výměně zásobníku. Původní verze neobsahuje žádné lišty pro příslušenství, takže namontování kolimátorového zaměřovače a podobných doplňků je téměř nemožné. Historie zbraně: V roce 1947 je M. T. Kalašnikov pověřen navržením nové zbraně pro Sovětskou armádu. O dva roky později, v roce 1949, je zahájena výroba AK-47. Za další dva roky (tzn. 1951) je po důkladném testování zařazena do výzbroje Sovětské armády a jednotek policie.Později vzniká řada licencovaných kopií vyráběných v zemích východního bloku. Československý samopal vzor 58 sice zvnějšku připomíná AK-47, ale jeho vnitřní mechanismus je zcela odlišný. Izraelská puška IMI Galil se inspirovala v AK-47. Někteří údajní expertitvrdí, že se Kalašnikov inspiroval v německé zbrani SturmGewehr 44 (pod Kalašnikovem totiž pracoval po válce Hugo Schmeisser, který právě StG 44 vytvořil). „Kalašnikov“ byl schopen vypálit 10 ran za sekundu. V současnosti je v ruské armádě a policii zbraň částečně nahrazena nástupkyní AK-74. Přesto je to stále nejrozšířenější zbraň světa a to i mezi teroristy. AK-47 se díky své popularitě a exaktnímu vzhledu stal i často používaným kulturním prvkem. Ve filmech a videohrách (jako například GTA: San Andreas) bývá často vyobrazen jako zbraň používaná gangstery. Dostal se i na vlajku jihoafrického Mosambiku jako odraz skutečnosti, že tamější revoluce proti portugalským kolonizátorům byla z velké části podporována Východním blokem. AK-47 se také používá jako jméno kroku v dancehallovém tanci. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 4250 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 87

LORS replika puška Lee Enfield SMLE MK III Replika Puška Lee Enfield SMLE MK III Británie. Mechanismus repliky je pohyblivý. Pušky Lee-Enfield tvořily od svého přijetí do výzbroje na přelomu 19. a 20. století až do konce druhé světové války hlavní pěchotní výzbroj britských ozbrojených sil i armád ostatních zemí Commonwealthu. Používala se i po druhé světové válce. V roce 1889 byla přijata do výzbroje britské armády opakovací puška Lee-Metford Mk.I ráže .303 (7,69 mm). Měla odnímatelný zásobník nábojů systému Lee o kapacitě 8 nábojů. Tento zásobník byl plněn po jednom náboji po vyjmutí z pušky. Náboje měly původně náplň černého prachu a teprve od roku 1892 byly plněny bezdýmným prachem - korditem. Puška Lee-Metford Mk.II zavedená do výzbroje roku 1892 měla zásobník na deset nábojů. V roce 1895 byla puška Lee-Metford mírně upravena. Původní hlaveň se sedmi mělkými, oválnými drážkami byla nahrazena hlavní s pěti hlubšími, pravoúhlými drážkami a poněkud bylo změněno i hledí. V důsledku změny drážkování se změnil i smluvní rozměr ráže na 7,71 mm, náboj .303 British zůstal zachován. Vzniklá puška dostala název Lee-Enfield Mk.I. Vyráběla se rovněž karabina Lee-Enfield Mk.I o zkrácené délce. V prosinci 1902 byl přijat nový zkrácený vzor, jednotný pro celou armádu - puška Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk. I (SMLE = Short Magazine Lee-Enfield). Tato puška měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenosti do 2000 yardů (1825 m). Kromě toho, stejně jako u předcházejících vzorů měla puška postranní sklopné dioptrické hledí pro střelbu na vzdálenosti od 1700 do 2800 yardů (1560-2550 m). Kapacita odnímatelného zásobníku byla 10 nábojů .303 British. Pušky Lee-Enfield SMLE existovaly v několika nepříliš se lišících variantách. Například v roce 1907 zavedená puška SMLE No. 1 Mk. III měla změněné zařízení pro nabíjení páskem, které nyní získalo tvar oblouku. Od roku 1908 začaly být tímto zařízením vybavovány i starší pušky. Později vyrobené exempláře neměly postranní hledí. Roku 1916 se objevil nejrozšířenější vzor pušky Lee-Enfield No.1 - SMLE No.1 Mk. III*. Tato modifikace nemá postranní dioptrické hledí, zářez hledí není bočně posunovatelný, nemá uzávěru zásobníku, úderníková matice je plochá se zářezy na bočních stěnách. V roce 1922 se objevuje puška No. 1 Mk. V, koncem dvacátých let puška No. 1 Mk. VI a roku 1941 puška No. 4 Mk. I. Nejrozšířenější varianta pušky No.4 - No. 4 Mk. I* používaná v letech druhé světové války se objevila roku 1942. U této pušky pažbení končí za chránítkem mušky a úsťová část vyčnívá dopředu na rozdíl od předcházejících variant, u kterých ústí hlavně nepřesahovalo předpažbí. Dioptrické hledí se součástkami vyrobenými převážně lisováním, plochá úderníková matice s bočními zářezy, odnímatelná nábojová schránka. Puška No. 4 Mk. 2 vstoupila do výzbroje až po druhé světové válce, roku 1949 a byla nahrazována v šedesátých letech dvacátého století útočnou puškou FN FAL. Poslední varianta pušek Lee-Enfield No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou používána jako karabina pro boj v džungli od roku 1944. Pušky Lee-Enfield byly používány rovněž s optickým zaměřovačem jako odstřelovací zbraně. Během druhé světové války se používala standardní varianta s puškovým dalekohledem No. 4 Mk. 1(T). Po zavedení standardizovaného náboje 7,62 x 51 mm NATO v padesátých letech 20. století byla zařazena do výzbroje upravená modifikace L42 A1 používající tuto munici. Tato zbraň měla novou hlaveň a zásobník na deset nábojů, pozměněný spoušťový mechanizmus a zkrácené předpažbí. Předpažbí zasahuje jen do poloviny hlavně a vojáci je často v akci obalovali hadry, aby puška připomínala standardní pěchotní pušku Lee-Enfield. Otevřené hledí zůstalo zachováno, používal se optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením. Celková délka zbraně činila 1181 mm, délka hlavně 699 mm a hmotnost 4,43 kg. Maximální účinný dostřel je okolo 800 metrů. Puška L42 A1 se používala v bojích na Středním východě až po Falklandy. Od osmdesátých let 20. století je nahrazována modernější odstřelovací puškou L96 A1. Vybavena komerčním optickým zaměřovačem s transfokátorem se používá jako policejní zbraň pod názvem Enfield Enforcer. zdroj: Wikipedia Parametry: Hmotnost G: 3300 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 114

LORS Replika revolver Armády USA, 1851 Revolver je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby. Revolver je víceranná, obvykle ruční palná zbraň, v níž jsou náboje umístěny v otočném válci. Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou "šestiraňáků" (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm - Jednočinná ruční zbraň) - Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4"), Navy (.38, 8+5/8")a civilní Peacemaker (.45, 6") a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v "námořní" ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol. Revolver pracuje tak, že má několik komor v otočném válci. Jedna komora je vždy vystavena proti hlavni a úderníku, respektive zápalníku. U jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje střelbu ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu prosazuje pouze dvojčinný (DAO - Double Action Only) systém, kdy je bicí ústrojí (kohout) natahováno pouze promáčknutím spouště. Kohout tak může být zcela malý, oblý a krytý, takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit za oděv. Nejčastější kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou často pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset komor. Záleží na určení revolveru a také na ráži. Ve srovnání se samonabíjecími pistolemi jsou revolvery jednodušší na ovládání (i když jejich konstrukce je paradoxně složitější než u pistole) a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole, musí střelec ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný náboj z komory a nabil nový. U dvojčinného revolveru stačí jen znovu stisknout spoušť. Zdroj. Wikipedie Parametry: Hmotnost G: 1050 Materiál: kov + dřevo Rozměry Cm: 35

LORS Replika revolver MK 4 38/ 200 Velká Británie, 1923 Webley Mark 4 ( MK 4) si lze splést s Enfieldem No.2, který byl místo něj zaveden do výzbroje armády. Webley se musel spokojit jen s civilním trhem. Ovšem, když začala druhá válka, nestačila RSAF produkovat dost zbraní. Armáda si proto v roce 1942 objednala 100 000 kusů Mk 4. Přestože si revolvery byly velmi podobné, nebylo možné jejich díly zaměňovat. Ve výzbroji zůstaly až do roku 1956 a záložní jednotky je měli ještě v 80tých letech. zdroj: encyklopediezbrani.cz Parametry: Hmotnost G: 700 Materiál: kov + plast Rozměry Cm: 28,5 Revolver MK4 38/200 známý také jako Webley. Rok 1923, Anglie. Dekorativní replika zbraně neschopná střelby.